O Církvi bratrské

Církev bratrská

  • je společenství zahrnující lidi všech generací, rodiny i jednotlivce, věřící i víru hledající, potřebné i pomáhající, lidi, kteří si navzájem chtějí být blízko
  • pracuje zhruba na 160 místech, ve sborech a přidružených stanicích, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
  • je spojena jedním Vyznáním víry a společně přijatými Duchovními zásadami života a budování církve
  • spolu s ostatními křesťanskými církvemi se hlásí k osobní víře v jednoho Boha - Otce, Syna a Ducha svatého, který stvořil svět, stal se v Ježíši Kristu jedním z nás a s námi dodnes zůstává
  • navazuje na tradici staré jednoty českých bratří a usiluje o soudobé, praktické křesťanství v duchu Bible: v podstatných otázkách svornost, v ostatních záležitostech volnost, a ve všem láska
  • přijít může kdokoli, hosté jsou v Církvi bratrské vítáni :-)



Historie / Současnost

Historie

(na obrazku zakladatel cirkve Jan Balzar)

Dnešní Církev bratrská sahá svými kořeny do předminulého století, ne-li ještě dál, návaznost na staletí utajovanou živou domácí tradici Komenského Jednoty bratrské je totiž nesporná.

Toleranční patent z roku 1781 povolil jen vyznání augšpurské reformované a pravoslavné, což bylo zklamáním pro tajné evangelíky, kteří měli doma Kralickou bibli a knihy ještě z doby předbělohorské, z doby Jednoty bratrské či nově tištěné protestantské knihy, pašované z Německa.
Není proto náhodou, že právě v severovýchodních Čechách v letech 1860 - 1880 proběhlo mezi lidmi ve východních Čechách duchovní oživení. V roce 1868 byl založen sbor Svobodné evangelické církve české v Bystrém v Orlických horách. K jeho ustavení přispěla i Svobodná církev skotská, působící v sousedním Prusku (dnešním Polsku). Také v Praze po pádu bachovského absolutismu začíná náboženský kvas. Někteří faráři žijí a kážou živé náboženství, osobní vztah s Bohem, život a náboženství, které pramení ze znalosti Bible.
V roce 1872 vysílá Americká misijní společnost z Bostonu tři misionářské manželské dvojice do Rakouska - Uherska. Misionáři se usazují v Praze, ale působí téměř po celých Čechách a Moravě. Právě oni začali spojovat roztroušené skupiny lidí, kteří nebyli spokojeni s mrtvým formálním náboženstvím svého sboru církve. Ambicí misionářů bylo obrodit život jejich církve skrze tyto lidi, které povzbuzovali a vzdělávali přednáškami a tiskovinami.
Nesetkávali se ovšem všude s porozuměním. Někteří faráři z evangelické i katolické církve si stěžovali u úřadů a veškerá činnost misionářů byla zakázána. Teprve mezinárodní tlak na císaře a petice Evangelické aliance způsobil, že dne 8. 12. 1879 byla ministerským výnosem zajištěna svoboda vyznání všem příslušníkům státem neuznaných církví. A pak po mnoha poradách a váhání byla 3. června 1880 založena Svobodná reformovaná církev

Po vzniku Československa v roce 1918 církev přijala jméno Jednota českobratrská a rozšířila působnost i na Slovensko, do Vídně a na Podkarpatskou Rus. Ve své činnosti se zaměřovala zvláště na péči o sirotky, o staré lidi a na diakonskou službu nemocným. Byla také průkopnicí duchovní služby mládeži. Po zániku republiky v roce 1939 byla její činnost systematicky omezována.

(modlitebna v Bystrém)

Po roce 1948 musela Jednota českobratrská přijmout státní registraci spojenou s dozorem totalitního státu. Kazatelům byl vnucen státní plat a jejich služba mohla být konána pouze na základě udělení souhlasu k výkonu duchovenské činnosti. Jakákoli činnost mimo objekty modliteben byla protizákonná, průběh bohoslužeb i další aktivity sborů byly v mnoha případech tajně monitorovány. Někteří kazatelé skončili ve vězení nebo z politických důvodů nesměli duchovenskou činnost vykonávat. Státními orgány byl restriktivně snížen počet sborů, jejich majetek byl v některých případech zabaven a státu musely být předány všechny církevní ústavy charitativního zaměření. Duchovní práce tak částečně přešla do ilegality. Za této éry v roce 1951, po zrušení náboženských spolků, se k Jednotě českobratrské připojila část spolku "Modrý kríž" na Slovensku a Spolku rozhodných křesťanů na Těšínsku, kde převládala polská národnost. Kvůli početnímu nárůstu členů slovenského a polského jazyka změnila v roce 1967 církev své jméno na dnešní Církev bratrská.

Současnost

Církev bratrskou dnes tvoří svazek necelých 80 sborů s bohatstvím rozličných duchovních tradic. Všechny sbory jsou samostatné a vzájemně nezávislé, současně si uvědomují, že potřebují žít a sloužit v jednotě, bratrské pomoci a spolupráci. Proto se sjednocují na společném Vyznání víry a zásadách křesťanského života podle Bible. K některým sborům patří i vícero tzv. kazatelských anebo misijních stanic, jakýchsi zárodečných buněk církve. Sbory jsou seskupeny do několika seniorátů. Sbory jsou spravovány kazatelem a staršovstvem. Členové církve jsou vedeni k životu osobní křesťanské víry, věrnosti Božímu slovu, k životu naplněnému láskou k Bohu a lidem.

Práce samostatně pokračuje i na Slovensku.

Církvi bratrské po listopadu 1989 vzrostl počet řádných členů. Z původních cca 6600 lidí v původních 34 sborech v roce 1990, evidujeme dnes přes 10 000 osob v 77 sborech. Bohoslužeb se dále účastní i celá řada dalších hostů či přátel církve.

CB v jižních Čechách

Ještě před ustavením církve byly v některých jihočeských městech, například v Táboře, Písku, Husinci, ale i v Českých Budějovicích skupiny lidí, kteří se zabývali prací misionářů či kolportérů Bible a jiných náboženských tiskovin nebo se zúčastňovali přednášek.
Už v roce 1873 se nastěhoval do Č. Budějovic pracovník, který započal misijní práci zejména mezi německým obyvatelstvem. Tato práce však zanikla už po dvou letech, když se tento pracovník odstěhoval. Systematická práce začala v Č. Budějovicích od roku 1889. V roce 1896 se v Českých Budějovicích ustavil samostatný sbor Svobodné reformované církve .
Jako kazatel tohoto sboru působil v letech 1899 - 1904 Antonín Chráska, který se systematicky věnoval také okolí a s pomocí kolportéra Vernera rozšířil práci na kazatelské stanice Český Krumlov, Trhové Sviny, Ledenice a Vrcov.
Zajímavostí je, že se se svou rodinou o deseti dětech přestěhoval do slovinské Lublaně, kde působil od roku 1905 do roku 1922. Přeložil Nový zákon do slovinštiny, dále překládal z angličtiny písně a různé výklady k biblickým knihám. Po jeho odchodu převzali jeho práci baptisté.
Plodem jeho práce v Trhových Svinech může být i působení Marie Schwarzové. V kalendáři Mír z roku 1939 je uveřejněn dopis pí Marie Schwarzové, jež je rodačkou z Trhových Svinů a v roce 1920 odešla s celou rodinou do Brazílie. Zde po mnoha strádáních pracuje jako misionářka tak, že dojíždí na kole ke skupině vesnic a shromažďuje dívky v nedělní škole, kde kromě domácích prací vyučuje vždy aspoň jednu hodinu příběhům z Bible a vede je k víře v Ježíše Krista.
Po první světové válce a ustavení Československé republiky ve vzedmuté vlně vlastenectví se naše církev hlásí k odkazu Jednoty bratrské. Ve dnech 28. - 29. 5. 1919 se přejmenovává na Jednotu českobratrskou.

Další historie  jen v bodech.

  • V roce 1922 nejsou ještě Trhové Sviny jmenovány ani jako stanice českobudějovického sboru.
  • 21. 4. 1924 byla pro shromáždění otevřena nově zařízená místnost, pronajmutá od městské záložny. Píše se o tom v časopise Světlo z r. 1924.
  • 1. ledna 1929 - ustavení sboru Jednoty českobratrské v Trhových Svinech
  • 28. 10. 1928 nastoupil práci v Trhových Svinech br. kazatel Josef Chyba.
  • 28. září 1937 slavnostní otevřeni modlitebny. Můžete si přečíst pozvání, uveřejněné v časopise
    Naše vítězství z roku 1937. Ve stejném časopise najdeme i proslov zástupce Jednoty českobratrské. V kalendáři Mír z roku 1938 napsal br. kazatel Chyba článek o vzniku sboru v Trhových Svinech.