Dopis kazatele č. 24

Publikováno 27. 4. 2021

Milí bratři a sestry!

Přes občasné ranní mrazíky už snad věříme, že jaro je tu. Všechno je tak trochu opožděné, ale ve stvoření to tak někdy bývá, že se ledacos děje jinak než jsme očekávali. V jedné trampské písni se zpívá: "My čekali jaro a zatím přišel mráz...". Snad jsme vyhlíželi i takové "jaro" v covidové situaci a v atmosféře společenského dění a místo toho přicházejí mrazíky z politického dění, mrazení z výkonů a projevů našich vládců a nechci ani myslet na ten nám nechvalně známý "mráz z Kremlu".

Možná jsme zachytili alespoň náznaky pro rozvolnění i pro církevní aktivity. (Anebo jen zas někdo na něco zapomněl a nedomyslel, či netušil? Ještě uvidíme.) Jenže při bližším ohledání to ani tak není bez těch mrazíků. Takže buďme trpěliví. Ještě že to přicházení Kristova království je nezadržitelné. To totiž nezáleží na nás, ale na Boží lásce a Boží vůli. A nějaký ten ranní mrazík snad už přece nespálí ani ty naše květy víry.

Co nás čeká v nejbližších dnech:

Ve středu od 18.00h obnovíme scházení při biblické skupince - bez registrace.

V neděli 2. 5. se pak můžeme těšit také na slavení Večeře Páně. Na dopolední shromáždění naváže první přítomná skupina a pak další dvě skupiny mohou pokračovat slavením VP v 17.00h a 18.00h. Ještě tuto neděli bude zachována registrace na našich stránkách: https://cb.cz/budejovice/

(Respirátory, dezinfekce, rozestupy 2m, to stále zůstává.) Uvidíme, jak to bude dál.

Na neděli jsme také dostali pozvánku ze sboru CB v Horní Krupé:

2.5. od 18:00 proběhne v našem sboru Online přednáška - diskuse se Zdenkou Neumannovou a to na téma Vztahy v době covidové s podtitulem: Aneb jak to vše ustát.

Zdenka je manželkou kazatele Romana Neumanna, který nyní působí s celou rodinou ve sboru CB Archa v Pardubicích a do roku 2014 byl též kazatelem v našem sboru v Horní Krupé. Zdenka v současnosti pracuje jako pastorační pracovnice a koučka. Je to ten správný člověk, který má k danému tématu co říct.

Během přednášky budeme sbírat dotazy, na které bude odpovídáno.

Přímý odkaz na vysílání této přednášky je zde: https://youtu.be/GwSU73Y4Wmc

facebooková událost je zde: https://www.facebook.com/events/921735578591217

a v příloze ještě naleznete pozvánku.

"Posilněte proto své zemdlené ruce i klesající kolena' a 'vykročte jistým krokem', aby to, co je chromé, docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo. Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána." (Žd 12, 12 - 14)

Váš

Pavel Benák

Pastýřský dopis Davida Nováka přelomu roku 2020/2021

rád bych Vás na přelomu roku 2020/2021 pozdravil slovy Žalmu 31,15-16: Já však,
Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: "Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou."
Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě. Jeden z našich předních
starozákonníků prof. Jan Heller tento text přeložil dle svých slov "podle jeho smyslu" takto: Ale
já navzdory všemu jsem se spolehl jen a jen na tebe, Hospodine! Řekl jsem si totiž: Ty sám jsi
můj Bůh, a proto ve tvé ruce a nikde jinde jsou mé lhůty. Vytrhni mne (vychvať, vyrvi) z rukou
mých nepřátel, od těch, kdo mne pronásledují.
Stojíme nebo spíše jsme zamknuti v karanténě na konci velmi zvláštního roku, zároveň si asi
všichni klademe otázku, jak dlouho to ještě bude trvat. Co pandemie udělá s ekonomikou,
s našimi vztahy, naší prací, jak poznamená naše děti, církev? Na jednu stranu jsme vděčni za
virtuální svět, který nám umožňuje alespoň nějaký kontakt, na stranu druhou tato "realita"
nemůže nahradit... realitu. Dvojí realitu navíc stále silněji vnímáme i v pojímání pravdy.
Jakákoli skutečnost je napadána či přebíjena tzv. alternativními fakty, jsme svědky nebývalé
dezinformační války, a výsledkem je, že se v tom nejeden člověk začíná ztrácet. Jenže kdy jindy
se má osvědčit naše víra a základy, na kterých stojí, než v nesnadných dobách?
V tomto kontextu snad ještě více vyniká žalmistovo vyznání: Důvěřuji tobě, nebo Hellerův
volnější překlad: Navzdory všemu jsem se spolehl jen a jen na tebe. Abychom lépe pochopili
toto krátké vyznání, je třeba se podívat na jeho konec, kde pisatel píše o nepřátelích. O koho či
o co se v naší covidové době jedná? Jsou to různé dezinformace? Někteří nemoudří političtí
vůdci? Virus? Nebo dokonce blízcí, se kterými si někdy i vlivem karantény lezeme na nervy?
Bratři a sestry ve sboru, se kterými to nemohu vydržet, a které dokonce někdy považuji za
zdroj sborových problémů? Nikoli. Nepřátelé znamená vše, co nás vzdaluje od cesty
následování, vše, co se staví mezi nás a Pána Boha. Jsou to síly a mocnosti, o kterých Pavel
píše, že ovládají tento věk tmy (Ef 6,12), síly, které stojí za viditelnými zlými projevy. V případě
pandemie se může jednat o nekontrolovatelný strach, úzkost, paniku, šíření zlých zpráv,
nemoudrou komunikaci o některých důležitých věcech pomocí e-mailů, pocity marnosti,
výbuchy hněvu způsobené stresem atd. Zároveň se ale nemusí jednat jen o pandemii a s ní
spojená nebezpečí.
Aby pisatel nepodlehl strachu z budoucnosti ani nepřátelům, vyznává, že to, před čím má
obavy (a přiznejme si, před čím máme obavy i my), má Hospodin ve svých rukách. Jinými slovy
nás žalmista vede k důvěře a k vyznání, že budoucnost je v Božích rukou. Obavy jsou přirozené,
ale nemají nás pohltit (či vyjádřeno slovy žalmu: pronásledovat). Jsme totiž v rukou milujícího
Otce, který nás tím, co prožíváme, něco učí. Co konkrétně? To se většinou dozvíme, až když se
ohlédneme zpět. Proto se spíše než proč se to či ono děje, ptejme: Co mě tím či oním chceš,
Pane, naučit?
Jakkoli vstupujeme do roku, který je nejistější, než roky předešlé, jedno zůstává jisté - jsme
v Božích rukou. Zároveň právě v těchto dobách se naše sbory a církev může projevit jako
"bratrská", tedy jako církev, kde se vzájemně podpíráme, kde ještě trochu více než dříve

můžeme zakusit sílu společenství. Zároveň jako církev, jejímž úhelným kamenem je Kristus,
který nám nikde neslíbil klidný život, ale slíbil, že nás neopustí.
Moc si přeji, abychom, ať se stane cokoli, mohli jako církev prožívat Boží blízkost, a aby nad
námi neměla moc žádná síla, která by nás chtěla vytrhnout z Božích žehnajících rukou.
Těším se, že s mnohými z Vás budu moci v příštím roce spolupracovat, a že společně
budeme mít výsadu podílet se na růstu Božího království jak v naší zemi, tak i ve světě.
Váš v Kristu

David Novák

předseda Rady Církve bratrské

říjen 2020

Milé sestry, milí bratři,

ještě před pár dny byl provoz našich sborů a životů zpět
v normálu, vypadalo to, že jsme z pandemie vyklouzli poměrně snadno a
že se naší zemi podobně jako při jiných celosvětových katastrofách to nejhorší
vyhnulo. Netvrdím, že se nic nestalo, že zvládnutí pandemie bylo přinejmenším
pro některé vrstvy obyvatelstva jednoduché. Asi se ale shodneme, že to mohlo
být podstatně horší, a to zvláště při srovnání s jinými zeměmi, kde téměř
nebo úplně zkolabovalo zdravotnictví a lidé umírali po stovkách.

Nyní jsme v situaci, kdy je Česko na prvních místech na světě
v poměrném počtu nakažených za týden, reálně hrozí přeplnění nemocnic a...
nebudu pokračovat, špatných zpráv je okolo nás dostatek.

Tváří v tvář špatným zprávám se ukazuje, že jedno z bojišť je
naše mysl. Jakkoli je třeba být informován, je zároveň třeba dávat si pozor,
jak moc do sebe informace vpouštíme. Ne nadarmo Písmo hovoří o proměně mysli (Ř
12,1) a směruje nás, nad čím máme přemýšlet (Ž 105,2; Fp 4,8).

Nepíšu, abychom ignorovali realitu, ale aby temná realita, která ovládá
naši dobu, nebyla tím, co nás válcuje a doslova zaplavuje naši mysl. Chci nás
povzbudit, abychom v těchto dnech do mysli, a tím i do srdce vpouštěli i
Boží pohled a naději. Naděje tak, jak ji popisuje Písmo, totiž není naivním
optimismem ani ignorováním reality, ale hlubokým vědomím, že Pán Bůh má naše
životy ve svých rukou a že je dobrý navzdory tomu, že život a okolnosti někdy
bolí. Je normální prožívat strach, ale strach a panika nás nemá ovládnout, a
v tom si sami nepomůžeme. Potřebujeme jak Pána Boha, tak společenství
církve.

Se znepokojením sleduji veliký nárůst různých konspiračních teorií,
které si mezi sebou přeposílají i křesťané a která bagatelizují covid-19.
Prosím, ptejme se po původu informací, přemýšlejme, kdo je šíří, a pokud je
sdílíme, velmi važme, co přeposíláme. Je omezena naše svoboda, ale
nesrovnávejme to s dobou totality. Nerespektování nařízení nošení roušek
nebo sociální izolace skutečně není projevem toho, že posloucháme "Boha více
než lidi", ale obyčejné hlouposti a nezodpovědnosti.

Právě v této době se mohou a vlastně musí naše sbory projevit jako
skutečná rodina. Řada lidí se ocitne v sociální izolaci, a i když telefon
nenahradí osobní návštěvu, nepůjde-li to osobně, cíleně kontaktujme především
osamělé. Oni sami si o kontakt většinou neřeknou. Spolu s kontakty buďme
proaktivní s nabídkou praktické pomoci. Doporučuji den nezačínat četbou o
počtu nakažených, ale... však víte čím. V mnoha sborech se v první vlně
osvědčily nejen on-line bohoslužby, ale i různé formy on-line biblických
skupinek. Protože se nebudeme moci scházet, pokračujme v této formě. Nepodceňujme
seniory, že "na to nejsou". Jsou často flexibilnější, než si myslíme!
V našich sborech je řada zdravotníků a členů ZIS, podpořme je, třeba "jen"
poděkováním. Modleme se za regionální či celostátní politiky, kteří
v našich sborech působí a kteří vlivem pandemie budou stát před nelehkými
volbami. Stejně tak se modleme za učitele, kteří se opět ocitají
v nestandardní situaci, i za rodiny, které v důsledku karantény musí
čelit náročným výzvám. Přinášejme na modlitbách náš stále více se polarizující
národ. V neposlední řadě se ptejme, co nás touto situací Pán církve učí.

Vždy, když došlo k nějakému otřesu, nejen společnost, ale i církev
si ohmatala svoje základy. Kdyby se někdo ve vašem městě zeptal, co je církev,
mnozí by asi ukázali na místní kostel nebo na vaši modlitebnu. Jaksi
automaticky si lidé spojují církev s "kde", tedy s místem. Jenže církev
v původním slova smyslu spíše ukazuje na "kdo" nebo "kteří". Eklézia
v původním významu znamenala ty, kteří jsou svoláni za nějakým cílem.
Církev je tedy především svolání těch, kdo jsou povoláni Kristem nést
evangelium. Tento úkol a poslání zároveň není závislé na místě, jakkoli mít se
kde scházet je nepochybně bonus. Proto se nemusíme bát ani opětovného dočasného
uzavření našich sborů, i když se nepochybně jedná o nepříjemný zásah. Církev a
sbory s dobrými základy a jasným posláním to ale neohrozí.

Druhá vlna pandemie a její následky budou zřejmě těžší, než tomu bylo
před půl rokem. Modlím se, aby to, co prožíváme a prožívat budeme, prověřilo
naše základy. Aby to, co není z Pána Boha, odpadlo, a to, co z Boha
je, aby vydrželo. Třeba v duchu textu "Přetavím je, jako se taví stříbro, přezkouším je,
jako se zkouší zlato. Ti budou vzývat mé jméno a já jim odpovím. Řeknu: 'Toto
je můj lid.' A oni řeknou: 'Hospodin je můj Bůh.'" (Zach 13,9)

Váš v Kristu

David Novák

K zamyšlení

Tohle tu ještě nebylo; tedy Velikonoce ano, ale pandemie coronaviru a s ní spojená opatření, to je něco neskutečného. Vkrádá se otázka, zda se máme bát.

Asi jak čeho.

Jedním si můžeme být jisti: existuje horší virus, než je Covid-19. Je to virus, který je dříve či později 100% smrtelný. Bible ho nazývá hříchem. Každý z nás je jím nakažený a není v našich silách najít lék. Právě o Velikonocích si více než kdy jindy připomínáme, že Bůh lék má - je to milost. Bůh poslal svého Syna Ježíše, aby zemřel místo nás. Ježíš byl lidmi odsouzený jako zločinec a toto odsouzení z lásky k nám přijal. A o velikonoční neděli si připomínáme, že láska je silnější než smrt - Pán Ježíš vstal z mrtvých! Ano, smrt, jako nevyhnutelný důsledek hříchu, je na lopatkách.

Už jsi si vzal lék na hřích? Tedy, přijal jsi milost, kterou Bůh nabízí? Ne? Není na co čekat! Popros Boha o odpuštění a milost, které nabízí. Odevzdej Bohu svůj život, svěř se do jeho rukou a rozhodni se žít s Ježíšem.

"Já jsem vzkříšení i život," řekl Ježíš. "Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?" (Bible,Jan 11:25-26)

Doba není lehká. Pokud patříš Ježíši, můžeš přijmout za vlastní mnohá povzbuzení zapsaná v Bibli. Např.

Kdo v úkrytu Nejvyššího bydlí, přečká noc ve stínu Všemocného.

Říkám o Hospodinu: "Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám."

Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru.

Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost.

(Žalm 91,1- 4)